ňouma - Corsa A 1.6 GSi

1982-1993

Moderátoři: pdk88, jamal.jefries, Bobek, Gooder

Odpovědět
Karel Maly
Příspěvky: 156
Registrován: 09 črc 2007, 00:04
Bydliště: Dnešice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Karel Maly »

před týdnem se mé první Corse přihodilo neštěstí :( :( :( :(
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Karel Maly
Příspěvky: 156
Registrován: 09 črc 2007, 00:04
Bydliště: Dnešice
Kontaktovat uživatele:

zde jsem sepsal něco na její počest

Příspěvek od Karel Maly »

zde jsem sepsal něco na její počest
Moje milovaná a drahá Corsa se narodila roku 1989 v již 7 let fungující továrně. V automobilce Opel ve Španělské Zaragoze. Hned od začátku byla vyjímečná a to tím, že měla tu čest být na vrcholu modelové řady, a proto se mohla pyšnit označením GSI (grand sport injection).Také proto měla velice atraktivní design. Okouzlovala zejména liniemi blatníků a na svou dobu ne příliš častými plastovými nárazníky v barvě karoserie. Hned po opuštění továrny odcestovala jako většina jejích sester ke svému prvnímu majiteli nebo možná k majitelce do Švýcarska, kde spokojeně žila a občas i jezdila. Celých 8 let. Poté se vydala za dalšími dobrodružstvími do České republiky a jezdila jako služební vůz v pardubické firmě, kde toho také moc nenajezdila. Následně kolem roku 2005 se opět vrátila k soukromému majiteli nebo spíše majitelce, která jí hýčkala další dva roky. Poslední půlrok než se ocitla u mě si užívala u mladíka v Hradci Králové od kterého jsem jí koupil já a právě v tu chvíli začala ta nejzajímavější část jejího života, bylo už jí požehnaných 17 let, ale na svůj věk byla stále velmi temperamentní a nejednoho řidiče dokázala zaujmout. Hned v Hradci jí vyhládlo a bylo třeba jí poskytnout něco dobrého na jazyk. V tamější benzině měli jen obyčejný Natural 95, ale ona se sním bez problémů spokojila. Snědla ho za celých 500kč a už pelášila ke svému novému domovu. V tu chvíli měla najeto pouhých 82 000 km a díky tomu byla ještě velmi čilá. Cestou jela převážně předepsaných 130 km/hod (podle tachometru 135 km/hod). Jen občas se rozhodla někoho předjet a její rychlost se vyšplhala až na 180km/hod, ale to samozřejmě nebylo její maximum. Díky tomuto úspornému stylu jízdy dojela až domů bez dalšího tankování. Když nepočítám to, že jí v Praze upadl výfuk, tak dorazila absolutně bez problémů v podvečer kolem osmé. Už neměla čas se jet projet po místních okreskách, protože jsem se musel připravovat na ústní závěrečné zkoušky, které mě čekali hned druhý den ráno. Ona tedy jako většinu svého života odpočívala zaparkovaná u domu a díky tomu, že se mně nezdařilo získat řidičské oprávnění odpočívala Corsa další půlrok než jsem se opět dostal ke zkouškám a jen výjimečně v letní podvečer mohla vyjet potajmu na místní RZky, kde měla možnost se dosyta vyřádit. Když jsem konečně obdržel řidičské oprávnění, tak měla Corsa už rádoby výkonnou aparaturu a sportovní anatomické sedačky od značky OMP, za které jsem utratil všechny peníze z prázdninové brigády a tudíž jako student jsem díky takřka nulovým příjmům opět moc kilometrů nenajezdil. I přesto Corsa zažila mnoho dobrodružství. Například když jsem po půlroce vyrazil opět na cesty a na papírech jsem ještě neměl zaschlý inkoust, Corsa vyrazila s kamarády k benzině, kde hrdinně s rafičkou palivoměru nadoraz v červeném poli nenatankovala ani za korunu a stále očekávala rozsvícení hladového oka. Původní plán byl takový že budeme jezdit po prdelkách okolo komína, nicméně po vyjetí kolony kamarádů již byla Corsa součástí mě bylo jasné, že míříme na hlavní tah z Plzně do Klatov což ve mně vyvolalo nejistotu. Kolony svítících aut do nichž jsem se měl vecpat mně doslova děsili, protože po pěti kilometrech, které jsem najel v normálním provozu jsem se cítil absolutně nepřipraven. Ale já stále doufal v to, že na křižovatce začne přede mnou jedoucí Felda blikat směrem na Přeštice a odtamtud pojedeme zpět k domovu. Moje očekávaní se bohužel nenaplnilo a směrovka Feldy začala blikat směrem na západočeskou metropoli a já jsem jí bohužel musel následovat. Pár kilometrů cesty vedlo po staré silnici první třídy což nebyl zas tak velký problém jenže o kus dále se silnice proměnila v dálniční přivaděč s dvěma pruhy a všichni moji kamarádi začali svým mazlíčkům šlapat až na podlahu. Představa toho, že mi ujedou mě natolik znepokojovala, že jsem musel šlápnout taky a Corsa samozřejmě ochotně reagovala. Nicméně pro mě to nebyl příjemný pocit se ve večerním hustém provozu řítit rychlostí 180km za hodinu, ale zvládl jsem to a kamarádi mi neujeli. Do Plzně jsme přijeli v původním pořadí čili Felda, Corsa a nakonec Renault. Na první světelné křižovatce byla zelená a vše proběhlo kupodivu bez problémů, ale já se stále držel radši natěsno přilepený za Feldou a doufal jsem, že na nejbližší možné křižovatce odbočíme zpět k domovu. To se nakonec také mělo stát, ale já jsem si blinkru přede mnou jedoucí Feldy nevšiml a jel jsem stále stejným tempem. Jenže v protisměru se objevil autobus městské hromadné dopravy a tudíž to Feldě znemožnilo plynulé odbočení vlevo. Felda tedy musela poměrně zprudka zabrzdit na což Corsa absolutně nedokázala zareagovat a první kolize v jejím životě byla na světe. Felda poodskočila a mě těšilo to, že na její zádi nebyli nejmenší známky poškození z toho jsem také usuzoval že na Corse také nic vážného nebude, ale opak byl bohužel pravdou. Chuděra Corsa měla utrženou svou vzácnou gsi masku, levé světlo vražené až v motorovém prostoru a nárazník mírně promáčklý. Hned na místě jsem dal světlo do pořádku a masku jsem hodil do kufru. S mým nesouhlasem jsme pokračovali směrem do centra, kde jsme u obchodního domu na parkovišti pořídili pár společných fotek na kterých chuděra Corsa vypadala jako by jí někdo ublížil. Poté jsme vyrazili zpět k domovu a já jsem si ani neuvědomoval, že už s prázdnou nádrží jezdím podezřele dlouho a Corsa si to asi také neuvědomovala, protože bez jediného škubnutí si to pádila rychlostmi hodně přes 100 km za hodinu dál a dál. V tu chvíli mě jezdění začalo bavit a proto jsme se po dojetí domů rozhodli že budeme pokračovat. Jeli jsme tedy směrem k německým hranicím. Nočním lesem jsme si pádili směrem na Hollywood v již změněném pořadí. První Renault druhá Corsa a poslední Felda která už měla strach pokračovat před Corsou. Po dojetí z táhlého kopce na kraj Hollywoodu už Renault stál na kraji cesty a neměl benzín. Zastavil jsem vedle něho zhasl jsem motor a smál se mu, že nejde a že musí dočerpat z kanystru železné zásoby. Po dočerpání jsme usedli do vozidel a chtěli jsme pokračovat dál. Ale ejhle Corsa točila ale nenaskočila a v tu chvíli mě došlo, že hladové oko už se asi nikdy nerozsvítí. V nádrži bylo sucho a já bohužel v kanystru nic neměl, a tak jsme museli vyrazit s Feldou na nejbližší benzínu natankovat. Po ujetí zhruba deseti kilometrů jedna otevřená benzína byla. Natankoval jsem si tedy plný kanystr a spokojeně jsme jeli zpět ke Corse. Když jsme k ní konečně dorazili, zjistil jsem že nemám klíče od víčka nádrže načeš jsem obdržel dost různých urážlivých jmen od mých znechucených kamarádů. Po chvíli přemýšlení jsme se rozhodli že zkusíme zpět domů odtáhnout Corsu na laně. Lano se po ujetí zhruba 300 metrů přetrhlo a nám nezbylo nic jiného než jet domů a najít klíče od nádrže. Doma jsem po dlouhém hledání našel klíče v kapse u županu a opravdu mě nebylo jasné kde se vzali zrovna tam. Vyrazili jsme tedy zpět ke Corse a já konečně dolil benzín a mohli jsme pokračovat zpět k domovu. Zpáteční cesta už proběhla bez problémů a Corsa se mohla uložit ke spánku. Od té doby už nezbývalo peněz na palivo, a tak Corsa jezdila jen vyjímečně. Například o vánočních prázdninách, kdy jsem dostal od ježíška pětilitrový kanystr s benzínem a k tomu ještě 100 korun. Natankoval jsem a s kamarády jsme vyrazili na nedalekou louku, která byla celá zalitá rozvodněnou řekou a díky silným mrazům, které už nějaký ten den trvali byla k dispozici ohromná plocha ledu, kde se dalo parádně vyřádit v nekonečných piruetách. Byl to velmi příjemný zážitek pro nás pro oba a samozřejmě i pro ostatní kamarády a také jsem tam jednou jedinkrát v životě slyšel jak zní její omezovač otáček na vytočenou pětku. Rychlost dosahovala něco málo přes 200 km za hodinu. Zbytek zimy už jezdila jen za peníze lidí co měli tu čest se v ní svézt z diskoték a tak podobně. Z jara se konala nedaleko od nás Rally Šumava a já se rozhodl, že tam s Corsou vyrazím. Dle mých propočtů mělo na cestu stačit 300 Kč co jsem tak pracně ušetřil a tak to také bylo peníze stačili a Corsa nás bez problémů vozila celý den od RZety k ERzetě. K ničemu vážnému během dne nedošlo a Corsa mohla po návratu domů dál spokojeně odpočívat a těšit se na další výlet. Uplynulo pár měsíců a já zdárně dokončil studia. Ihned jsem začal vytvářet hodnoty a tím pádem přibývalo peněz na benzín. Corsa spokojeně jezdila během prázdnin na discotéky což pro ní bylo velmi příjemné a to zejména ranní návraty při kterých do svých plic sála studený vzduch s ideální vlhkostí a mohla si to po úzkých nočních okreskách svižně pádit domů. V tu dobu už Corsa měla laděný výfuk s překrásným zvukem, který se linul noční krajinou a interiérem do něhož pronikal otevřeným „šíbrem“. Já na ty časy nikdy nezapomenu, bylo to opravdu nádherné a žádné další auto už se jí nemůže vyrovnat. Zvuk při podřazování z vytočené pětky až do dvojky prostě člověka vezme za srdce. Ale i o prázdninách se Corse přihodilo něco nemilého, a to při jednom večerním výletě za silné mlhy. Corsa si to štrádovala velmi pomalu hustou mlhou, kterou nebylo vidět ani na krok a v tom najednou z mlhy vystoupila srnka. Než moje noha sešlápla brzdu už se srnka kutálela daleko před auto a maska Corsi letěla vedle ní. Od té doby co jsem začal jezdit jsem měl hrůzu z takovéto chvíle. Mám velmi kladný vztah ke zvířatům a nikdy jsem nechtěl žádnému ublížit. Měl jsem strach s psychické újmy, která po zabití srnky nastane. Ale když jsem viděl jak společně se srnkou letí kus mého auta, které mi evidentně ona „zkurvila“, veškerá lítost mi přešla! Byl jsem velmi naštvaný na srnku, která v tu dobu už jen škubala nohou. Došel jsem k ní sebral jsem masku a naštvaně jsem jí dal do auta. Dojel jsem na nejbližší benzínu a na světle jsem sečetl škody opět měla světlo zaražené v motorovém prostoru nárazník promáčklý a při bližším ohledání masky jsem zjistil že na ní chybí nápis GSI což mě mrzelo ze všeho nejvíce. Odjel jsem tedy zpět domů a druhý den jsem dal Corsu opět do pořádku. Vyrazil jsem na to osudné místo, srnka už tam neležela a já měl o to menší šanci logo GSI najít. Hledal jsem asi v délce 200 metrů a když už jsem to chtěl vzdát kamarád v pangejtu logo našel. Měl jsem z toho velkou radost a spokojeně jsme odjeli domů. Po prázdninách utekl čas jako voda a Corsa dostala nové přední komponentní reproduktory které znatelně zvedli její hudební projev. Zanedlouho bohužel při jednom výletu na motokáry do Plzně jsme se po odjetí vrátili na parkoviště k autům a já zjistil že Corsu někdo sprostě okradl. Naštěstí se jí nic nestalo a přišla jen o rádio a já tím pádem byl nucen jí pořídit rádio nové. Byl sem rozhodnut že už to musí být kvalitní stroj s bezkonkurenčním zvukem, a proto jsem objednal rádio Alpine. To ale dorazilo až po několika měsících a já mezitím musel na večerní výlety jezdit jen za doprovodu zvuku motoru což mi štvalo při klidné jízdě, ale naopak při výjezdu na Koráb a projíždění komunikací po nichž vedli RZ Rally Šumava mě absence hudby vůbec nevadila ba naopak. Když se Corsa konečně dočkala nového rádia už byli komunikace pokryté sněhem. Hned jsem s nádherným zvukem hudby vyrazil jezdit na cesty po okolních obcích Corsa si to parádně sunula bokem v každé ostřejší zatáčce. Jezdila od odpoledne až dlouho do noci, ale to se jí bohužel vymstilo a na parkovišti u nedaleké fabriky jela bokem v tak vysoké rychlosti že se zastavila až o obrubník a utrpěla velmi těžké zranění v podobě ohnuté zadní nápravy a uštípnutého originál gsi elektronu. Naštěstí ještě zvládla dokulhat domů a tam ne příliš radostně odpočívala a čekala až se objeví nějaký dárce orgánu a ona bude moct projít operací, po které se opět dostane do původního vitálního stavu. Uběhlo pár měsíců a po sněhu nebylo ani památky. Corsa se konečně mohla zaradovat, protože zdravá náprava už byla na světě. Hned proběhla její výměna a Corsa mohla jezdit radostně dál. Po týdnu se opět nečekaně vrátila zima a Corsa zase vyrazila na noční hrádky. Jezdila a jezdila až dlouho do noci. Nové komunikace v čerstvé zástavbě rodinných domků byli lemovány nebezpečnými obrubníky. Já i Corsa jsme toho měli už dost a nechtěli jsme dál riskovat další nehody. Bohužel však kamarádka „Audina“ naléhala ať to ještě chvíli vydržíme a mi jezdili dál. Až přišla ta osudná křižovatka. Nájezd do ní byl velmi vydařený, Corsa se sunula krásně na štorc. Po přidání plynu které mělo vytáhnout Corsu zpět do přímého směru jsem bohužel zjistil že pod sněhovou peřinou je led a jízda bokem pokračovala až k obrubníku. Tentokrát to bylo mnohem horší než poprvé. Zadní náprava byla opět velmi deformována a k tomu se ještě navrch z ohýbal přední šenkl. Corsa z velkými bolestmi dojela domů a tam jí čekal další nucený odpočinek. Tentokrát však díly obdržela v poměrně krátké době a za týden už znovu jezdila. Bohužel její jízdní vlastnosti už byli o mnoho horší než předtím. V tu chvíli už jsem věděl, že její život se chýlí ke konci a ona sama si také uvědomovala, že se neodkladně blíží termín její další STK. Oba jsme si byli vědomi toho, že vysoké nároky na technickou způsobilost nemůže splnit. Nicméně opět jezdila a časem jsem si na její chování zvykl. Ve špatném stavu byli také klouby jejích poloos, které to odnesli při jednom návratu z čerpací stanice. Zrovna jsem míjel parkoviště a uvědomil jsem si, že budu přezouvat na nové gumy. Nenapadlo mě nic jiného než tam na tom place ty stávající gumy úplně odpálit. Zajel jsem tedy doprostřed parkoviště a zařadil zpátečku. Přidal jsem plyn a Corsa se za hustého dýmu a kvílení gum začala točit. Asi po dvou minutách se zastavila. Motor řval dál, ubral jsem tedy plyn vymáčkl spojku a v domnění, že mě vypadl rychlostní stupeň jsem se snažil opět nějaký zařadit, ale Corsa nejela a já už tušil v čem je problém. Vystoupil jsem z auta a uviděl jsem několik železných kuliček o průměru asi jeden centimetr, mohl jsem tedy volat odtah. Když jsem Corsu za pomoci Hondy dotáhl domů vyměnil jsem celou poloosu kterou jsem měl naštěstí náhradní doma a Corsa ještě mnohokrát mě a mé kamarády odvezla na discotéky po celých západních Čechách a nevadilo jí ani to, že musela vézt až 5 dospělých osob, které jí značně zatěžovali. Všechno to bez problémů zvládala a pružnost jejího motoru jí dovolovala svižně uhánět vždy až do cíle. Až jednou při návštěvě kamaráda, který bydlel asi 10km ode mne Corsa začala škubat. Jel jsem tedy na benzínu v domnění, že mám málo paliva ale po natankování a rozjetí se to opakovalo až motor zhasl úplně měl jsem tušení že problém bude v kabelovém svazku. Na místě jsem s kamarády dokonce přišel na to, který kabel to způsobuje a tím, že jsem kabel dal do vhodné polohy byla Corsa opět schopná běžet, ale jen do té doby než se kabel opět pohnul. Naštěstí jsem ale domů dojel a rozhodl jsem se závadu odstranit. Po rozebrání rozdělovače jsem přišel na to, že všechny kabely co do něj vedou jsou už stářím rozložené a chybí na nich bužírka. Překvapilo mě, jak je možné, že auto vůbec jezdilo když jsem viděl, jak se tam kabely navzájem dotýkají a spojují. Napadlo mě jediné a to, že kabely o izoluji, to jsem také udělal. Od té doby Corsa ani necukla a motor sametově běžel. Přišla další zima a Corsa už byla dostatečně poučená z loňska a dávala jsi velmi velký pozor na obrubníky. Jízdní prožitek jí však znemožňovala velmi nepříjemná závada v podobě nefungujících stěračů, při jízdě bokem odlétával sníh na celou plochu čelního skla a Corsa musela vždy čekat až roztaje, abych viděl na cestu a mohl jsem pokračovat. Chtěl jsem závadu odstranit, ale ukázalo se, že je přerušený kabel někde v hlavním svazku což pro mě bylo nedohledatelné, a proto jsme se rozhodl pro velice nevhodné řešení v podobě natažení vlastního kabelu přímo od baterky, po dokončení tohoto pokusu o opravu stěrače opět fungovali. Bohužel následkem toho absolutně přestala svítit přístrojová deska a pravé zadní světlo a naopak při vypnutém klíčku svítila kontrolka dobíjení, což mě donutilo při každém odstavení auta odpojovat baterii. Vzhledem k tomu že Corse už zbývali jen tři měsíce do konce STK rozhodl jsem se že to dál řešit nebudu a že to nějak dojezdím. Čas plynul a přišlo opět jaro, Corsa jezdila stále velice svižně, ale už jen velmi blízko domova, protože její stav nezaručoval možnost návratu zpět. Už jsme si spolu jen vyloženě užívali rychlou a zábavnou jízdu po okolí. Bylo to velmi příjemné až do té osudné chvíle, kdy Corsa nezvládla dobrzdit do jedné velmi ostré křižovatky tvaru "Té" a tím mi znemožnila jí bezpečně projet. Já to však nevzdával a z pátého rychlostního stupně jsem v průběhu prudkého brzdění podřadil až na trojku a ještě jsem se pomocí přidání plynu snažil Corsu donutit zatočit, ale bylo to marné. Po usilovné snaze o manévr, který by zamezil katastrofě se v cestě objevil strom, který jí byl osudným. V tu chvíli, když jsem uviděl nahrbenou haupnu do poloviny čelního skla a uslyšel její sténání v podobě neutichajícího omezovače otáček mě proběhl před očima celý její nádherný život, všechny naše společné zážitky a přepadla mě neskutečná úzkost. Zůstal jsem v ní sedět a hned jsem vyndal klíčky ze zapalovaní a ona v tu chvíli utichla. Bylo mi jasné, že je to její konec, seděl jsem několik minut uvnitř a nemohl jsem uvěřit tomu že je opravdu konec. Konec našeho společného života, konec našich společných zážitků, konec řešení drobných i větších závad, konec nádherných nočních výletů, konec rychlých průjezdů úzkými zatáčkami, konec táhlých zimních dryftů, konec nádherných hudebních přednesů její aparatury, zkrátka konec všeho krásného, co jsme spolu prožili. Bylo to pro mě opravdu zdrcující. Tak skončil její život, při kterém zažila opravdu mnoho, procestovala napříč Evropou, zažila mnoho milujících majitelů, mnohokrát pomohla mě i kamarádům v nesnázích a pro mě to bude vždy ta první a jediná dokonalá a nikdy se jí žádná jiná nevyrovná. Nyní v úctyhodném věku 21 let a 92 000 najetých kilometrech se s ní musíme všichni ač neradi už navždy rozloučit a vzdát jí hold,“všichni jsme tě měli rádi „Corso“ a už navždy zůstaneš v našich srdcích“.
Uživatelský avatar
pdk88
Moderátor
Příspěvky: 2132
Registrován: 24 črc 2007, 12:03
Bydliště: Čáslav
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od pdk88 »

:( srdcař se pozná :wink: je jí škoda chudinky :cry:

ale ten proslov je hustej :)
Corsa A GSi C20XE "Orangeer"
Corsa A C20XE "Terrorschlumpf"
neu: Corsa C GSi Z18XE
ex: Corsa B combi X14XE "Bublina"
Karel Maly
Příspěvky: 156
Registrován: 09 črc 2007, 00:04
Bydliště: Dnešice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Karel Maly »

stejně by šla za měsíc do šmelce, ale já jí měl opravdu rád snil jsem o ní od malička
Uživatelský avatar
pdk88
Moderátor
Příspěvky: 2132
Registrován: 24 črc 2007, 12:03
Bydliště: Čáslav
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od pdk88 »

jé tak to bych na tebe měl prosbu :D
Corsa A GSi C20XE "Orangeer"
Corsa A C20XE "Terrorschlumpf"
neu: Corsa C GSi Z18XE
ex: Corsa B combi X14XE "Bublina"
Karel Maly
Příspěvky: 156
Registrován: 09 črc 2007, 00:04
Bydliště: Dnešice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Karel Maly »

a jakou?
Uživatelský avatar
pdk88
Moderátor
Příspěvky: 2132
Registrován: 24 črc 2007, 12:03
Bydliště: Čáslav
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od pdk88 »

potřeboval bych výztuhu co je na misce tlumiče :roll: ..pravou
Corsa A GSi C20XE "Orangeer"
Corsa A C20XE "Terrorschlumpf"
neu: Corsa C GSi Z18XE
ex: Corsa B combi X14XE "Bublina"
Karel Maly
Příspěvky: 156
Registrován: 09 črc 2007, 00:04
Bydliště: Dnešice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Karel Maly »

tak to nebude problém odvrtam je obě třeba se bude jestě někomu hodit
Uživatelský avatar
pdk88
Moderátor
Příspěvky: 2132
Registrován: 24 črc 2007, 12:03
Bydliště: Čáslav
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od pdk88 »

:oops: byl bych ti hooodně vděčnej 8)
Corsa A GSi C20XE "Orangeer"
Corsa A C20XE "Terrorschlumpf"
neu: Corsa C GSi Z18XE
ex: Corsa B combi X14XE "Bublina"
styxxy
Člen Corsa Clubu
Příspěvky: 1100
Registrován: 03 čer 2007, 21:21
Bydliště: Praha-Modřany
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od styxxy »

áááá jsem v 1/4 a pali me oči
Karel Maly
Příspěvky: 156
Registrován: 09 črc 2007, 00:04
Bydliště: Dnešice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Karel Maly »

:D :D :D
Tiger.s
Příspěvky: 1571
Registrován: 26 dub 2007, 18:40
Bydliště: Někde u plzně :)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tiger.s »

:cry: škoda jí .....
89´Corsa A Sport (motor nebudu psát :D )
01´Movano Combi SU8
00´Astra G Van x17dtl
00´Astra G Caravan Y20DTH Elegance
Ex:Škoda Rapid 90hp,Opel Tigra 115hp,Opel Tigra 186hp,vw golf ,Opel Corsa A,Opel Corsa B 17?hp+,Felicia Pick-up

C20XE IN STOCK :pifko:
Uživatelský avatar
Hosak
Příspěvky: 191
Registrován: 29 srp 2008, 22:57
Bydliště: Bratislava SK

Příspěvek od Hosak »

Skoro som sa pro konci rozplakal.
Corsa C Z13 DT

[url=http://]Tigra A X14 XE[/url]

Obrázek

Life is not fair, get used to it.
drahus
Příspěvky: 14
Registrován: 07 bře 2010, 13:06
Bydliště: východní čechy
Kontaktovat uživatele:

zde jsem sepsal něco na její počest

Příspěvek od drahus »

:( škoda corsičky..krásně napsané :cry:
Uživatelský avatar
Larkin
Příspěvky: 178
Registrován: 21 dub 2010, 15:24

Příspěvek od Larkin »

Yop, taky jsem ke konci měknul... pěkný.
Odpovědět